Korsika 2000

Tento ostrov má mnoho jmen: Napoleonova vlast, Mořská krasavice, Ostrov vendety, Ostrov čestných banditů.[thumb:101:r:t=Nábřeží a strážní věž v portu] Název, který nám nejvíce přirostl k srdci, a který Korsiku vystihuje, je „Hora v moři“. Proč jsou s Korsikou spojovány právě slova vendeta a bandité? Vendeta, neboli krevní msta, patřila po staletí k základním rysům povahy každého Korsičana. Rodinný svazek, čest, věrnost a smysl pro spravedlnost byly pro tamní obyvatele posvátné. Narušení těchto křehkých vztahů mělo za následek mstu, která vedla k vraždění. Mnozí ze mstitelů (banditos) se před hněvem pronásledovatelů ukrývali do okolních hor.

Korsika je rozmanitá, má prosluněné pláže, divoké skalnaté útesy, které omývá křišťálově čistá voda, mysy se strážními věžemi, vysoké hory táhnoucí se od severu na jih středem ostrova s nejvyšším vrcholem Monte Cinto, vinice. Terén je porostlý voňavou macchií, neproniknutelným trnitým společenstvím rostlin (levandule, myrta, vavřín, jalovec a dalším subtropickým rostlinstvem).

Rozloha: 8722 km2, délka: 183 km, šířka: 83 km, délka pobřeží: 1047 km. Zeměpisně má blíže k Itálii, patří ale Francii.

Postřehy z naší cesty po Korsice

18. 6. 2000 (odjezd z místa bydliště do Itálie – Livorna)

S našimi dvěma přáteli, Martou a Pavlem, odjíždíme v 8.00 hodin z Fryštáku u Zlína, směr Itálie – Livorno. Několik kilometrů před Livornem jsme se rozhodli přenocovat u benzinové pumpy. Ve stísněných podmínkách automobilu, a za takových drobností jako je bzučící komár a blízké letiště, jsme se nakonec dočkali rána.

19. 6. 2000 (Livorno – trajekt, Bastia)

[newline] [thumb:71:l:t=Náš trajekt]Vstáváme v 5.30 hodin, máme ujeto 1 116 km. Venku je 16,5 stupně Celsia. Vyjíždíme z parkoviště u benzinky v 6.00 hodin a asi kolem 7 hodiny přijíždíme do Livorna. Prohlédli jsme si přístav a popadli pár informačních materiálů. Trajekt na Korsiku u společnosti Corsica Ferries jsme si objednali předem již v Česku, takže jsme na obhlídku přístavu měli relativně dost času.

[newline] [thumb:69:r:t=Čekání na nalodění]V 11.00 hodin jsme autem přesunuli z parkoviště na molo. Pomalu se začínají řadit i další cestující. Čekáme na slunci ve třicetistupňovém vedru do 13.30 hodin, kdy nás začali pouštět na trajekt. V 17.30 hod. konečně připlouváme do korsického přístavu Bastia, největšího města severovýchodní oblasti ostrova, s velkým rozvojem podnikání a obchodu. Nejzajímavější částí města je oblast okolo starého přístavu, kde stojí starobylé domy, kavárny a restaurace. Asi po 19.00 hodině jsme dorazili do kempu Calamar, postavili jsme stany a povečeřeli chleba se salámem a bramborovou instatní kaši. Symbolicky, při doušku vína, jsme oslavili narozeniny naší kamarádky Marty a konečně po dvoudenní úmorné cestě ulehli ke spánku.

20. 6. 2000 (Bonifacio, příjezd do Rocapiny)

Sluneční paprsky nás probudily v 7.30 hod., všude kolem je klid. Krásné čisté moře s písčitou pláží zlákalo Pavla jako jediného k prozkoumání podmořského světa. Vybaven šnorchlem a brýlemi nachází hejno barevných rybiček. Po snídani jsme zabalili a urovnali věci do auta a v 10.00 hod. vyjíždíme na jižní cíp Korsiky, vstříc k našemu vytouženému cíli, do Bonifacia. [thumb:24:l:t=Pohled na skaliska, na kterých je postaveno Bonifacio]Jedeme přímo do tohoto města na skále a míjíme tak pláže východního pobřeží. Cestou jsme si udělali pouze jedinou zastávku, abychom si trochu odpočinuli a okoupali se na oblázko-písčité pláži Conca. Na parkoviště v Bonifaciu jsme přijeli ve 13.15 hodin. Dle našeho názoru je Bonifacio nejpůsobivější město Korsiky. Bylo založeno jako pevnost okolo r. 830 toskánským hrabětem Bonifaciem.

V přístavu jsme se nechali zlákat nabídkou lodního výletu kolem bělostných útesů, na kterých je Bonifacio postaveno, do jeskyně Bonapartův klobouk a zajížďkou k osamoceným malým plážím ukrytým mezi skalisky. Výlet trval asi hodinu a pohled z moře na [thumb:25:l:t=Pobřeží u Bonifacia][thumb:15:r:t=Bonifacio - přístav]vysoké vápencové skály na jejichž vrcholcích na nejzazším okraji se choulí jeden domek vedle druhého byl nezapomenutelný. Po absolvování výletu jsme si ještě krátce prohlédli město. Procházíme uzkými uličkami starobylého města a na okraji scházíme po schodech k vyhlídce, odkud lze pohlédnout z výšin na členitý záliv a mořskou hladinu.[thumb:27:r:t=Jeden z četných zálivů]

V 17.00 hodin odjíždíme směrem na západní pobřeží s cílem najít si kemp na přenocování. Dodnes nás mrzí, že jsme Bonifaciu nevěnovali více času. Byla to naše první dovolená, kterou jsme se rozhodli uskutečnit „na vlastní pěst“, tzn. sami jsme si organizovali trasu, ubytování, stravu. Návštěvu Bonifacia jsme si naplánovali hned na počátku dovolené, a to jsme ještě něměli představu, jak dlouhou dobu se na určitých místech zdržíme. V podvečer přijíždíme do Rocapiny a ubytováváme se v kempu Municipal-Arepos. Jakmile jsme postavili naše příbytky, vydali jsme se na obhlídku okolí. Necháváme se vést vyšlapaným chodníčkem ve vysokém rákosí, který končí na nádherné pláži s bílým jemným pískem a průzračnou vodou. Slunce zapadá a okolní skály se barví do oranžova.

21. 6. 2000 (Rocapina)

[thumb:109:l:t=Pláž Rocapina a masiv skalního lva]Rocapina nás okouzlila natolik, že jsme se rozhodli zde strávit celý den. Navíc jsme byli unaveni po třech dnech cestování. Potápíme se se šnorchlem a objevujeme podmořský svět. U břehu jsou jen malé rybky, o něco dál hejna sardinek a větší ryby. Okolí pláže je lemováno skalisky. Pavel nás překvapuje, když z batohu vytahuje teploměr, aby změřil teplotu moře. Rocapina je známá svým „skalním ZOO“, na první pohled zde [thumb:118:r:t=Naše stany v kempu]poznáte ležícího lva, který dominuje celé oblasti. Atmosféru dokresluje strážní věž. Chtěli jsme se pokusit o procházku skalami, ale nenašli jsme žádnou prošlapanou stezku. Snad někdy příště.

22. 6. 2000 (Propriano, Filitosa, Ajaccio, Calanche, Porto)

[thumb:108:l:t=Pláž v Proprianu][thumb:81:r:t=My dva a květ agáve]Dnes jsme si trochu přispali, vždyť nás čeká další „přejezdový“ den. V 9.15 hodin se loučíme s Rocapinou a pokračujeme dál. Máme v plánu dojet až do Porta na západním pobřeží. Po cestě jsme si udělali přestávku v zátoce Propriano s krásnou pláží, stejnojmenným městečkem a nejdelším květem agave, co jsme kdy viděli. Nemohli jsme rovněž minout Filitosu,[thumb:61:l:t=Menhir] [thumb:62:r:t=Další menhiry]významné archeologické naleziště pod ochranou UNESCA. Byli jsme zvědaví na menhiry – prehistorické sochy s lidskou tváří, o jejichž původu a významu se dodnes vedou spory. Rozlehlý areál s malým muzeem se nalézá přímo v přírodním prostředí, kde se vedle pozůstatků hradiště, zdí a staveb nalézají rovněž torza kmenů stromů, zerodované skály, menhiry různých velikostí a volně se pasou oslíci. Po prohlídce Filitosy jsme se koupali na další pěkné písčité pláži s kulatými kameny Plage de Portiguo.

Trasa dále pokračovala přes největší město Korsiky s 80.000 obyvateli, hlavní město Ajaccio,[thumb:12:l:t=Ajaccio - korzo][thumb:14:r:t=Ajaccio] rodiště Napoleona. Marně jsme zde hledali jeho sochu. Přístav v Ajacciu leží v širokém zálivu Golfe d´Ajaccio. Pobřežní promenáda je lemována dlouhou řadou vzrostlých palem.

Po dlouhé cestě plné serpentin, hlubokých srázů a nezpevněných krajnic, kdy naše žaludky byly jako na vodě, konečně přijíždím do oblasti bizardních červených skal Calanche. Cesty jsou zde úzké a před každou zatáčkou se ozývá troubení vozidel, kdy na sebe řidiči dopředu upozorňují z důvodu bezpečnosti. Na okraji oblasti Calanche nás vítá Piana,[thumb:94:l:t=Vesnička Piana na začátku Calanche] [thumb:104:l:t=Nábřeží a strážní věž v Portu]kouzelná korsická vesnička. Ve 20 hodin přijíždíme do Porta, původně starého rybářského přístavu s obrannou strážní věží na skále a stejnojmennou říčkou, která se vlévá přímo do moře. Na první pohled je znát, že oblázky na pláži nejsou původní, ale navezené z jiné lokality. Ubytovali jsme se v místním kempu a večer jsme strávili na pláži a prohlídkou městečka. Většinu domů v Portu tvoří hotely.

23. 6. 2000 (Calanche)

Nedobrovolně se probouzíme do nového dne. Následuje šokující zjištění, všude jsou mrňaví vetřelci. „Proboha, mravenci!!!“ Ošíváme se zabalení ve spacácích a sledujeme, jak běhají po vnitřních stěnách stanu, na spacáku… i uvnitř spacích pytlů. Neexistují pro ně žádné zábrany, protlačili se snad i mikroskopickými škvírkami našeho příbytku. Zjistili jsme, že jim chutná paštika a masné výrobky. Obohaceni o tuto zkušenost jsme v následujících dnech vždy po postavení stanů ihned nachystali návnady. Naše lest zabrala.
[thumb:33:l:t=Calanche][thumb:26:r:t=Calanche]Dnes jsme naplánovali výstup do rezervace Calanche. Vydáváme se po staré honácké stezce do labyrintu skal. Okolí je provoněno pryskyřicí vzrostlých borovic. Uvědomujeme si, že nikde jinde než na Korsice jsme tak intenzivní vůni těchto dřevin ještě nevnímali. [thumb:30:l:t=Calanche]Na prošlapaných cestičkách nacházíme obrovské šišky, které v našich lesích nenajdete. Cestou se nabízí mnoho překrásných panoramatických výhledů na záliv Golfe de Porto, zvětralá skaliska a klikatící se komunikace mezi skalními útesy, kde vozidla vypadají z té výšky jako malé tmavé kutálející se perličky. Na konci putování jsme v dáli sledovali vrchol hory Capu d´Orto s nadmořskou výškou 1294 m.

24. 6. 2000 (Capu Rosso, pláž d´Arone, Porto)

Tůra z minulého dne nám nestačila, a proto podnikáme další pochod na Capu Rosso, [thumb:39:l:t=Pohled z Capu Rosso směrem k Portu][thumb:40:r:t=Strážní věž na Capu Rosso]což je mys s nadmořskou výškou 330 m. Na strmém skalnatém vrcholu je zachovalá strážní věž Thurgiu. Za silného větru, který nám podlamuje nohy, stoupáme ke vchodu do věže umístěném ve výšce, a to asi uprostřed oválné stavby, po venkovním kamenném schodišti. Ocitáme se uvnitř tohoto majáku, který ukrývá úzkou chodbu s dalšími schodišťovými stupni vedoucími směrem vzhůru na vyhlídkovou plošinu. Odtud je nádherný rozhled na divoké pobřeží omývané rozbouřeným mořem. Vracíme se stejnou cestou zpět, míjíme kamenné příbytky pro pastevce.

[newline] [thumb:95:l:t=Pláž d´Arone]Unavení, zaprášení a hladoví plánujeme, jak se osvěžíme na nedaleké pláži d´Arone. Kromě zlatavého písku a nádherně modrého moře nás hlavně zaujaly obrovské vlny, které mnohonásobně převyšovaly naše postavy. Počáteční nadšení,jak si zařádíme ve vlnobití, a že to bude ohromná zábava, se nakonec změnilo na boj o život. Najivní a nezkušení jsme se vrhli do spárů rozbouřeného moře. Jak jsme byli lehkomyslní a podcenili sílu tohoto živlu. Nedobrovolně jsme se ocitli pod hladinou. Série vln si s námi pohrávala,jedna nás poválela po pláži a než jsme se stihli zorientovat, druhá nás opět vcucla pod hladinu. S tunami písku v plavkách se nám nakonec podařilo po čtyřech dostat mimo dosah vln. Odření, nahltaní slané vody, vyčerpaní, bohatší o nepříjemný prožitek, ale šťastní, že jsme to přežili,sedíme mlčky na břehu a čekáme, až nám moře vrátí Pavla, který vyznává vyšší hladinu adrenalinu. [thumb:97:l:t=Večer na nábřeží v Portu][thumb:105:r:t=Západ slunce nad Portem]Po chvíli přichází i on, sice plný modřin, ale kupodivu vysmátý a spokojený, že se popral s mořem. No nic, koupání nám nevyšlo, tak alespoň něco zakousneme. Jenže jemný písek, který zvedá a uvádí do pohybu silný vítr, nám bičuje pokožu, dostává se do jídla a dutiny ustní, kde vrže mezi zuby. Předčasně jsme ukončili skromnou svačinku a po zhodnocení, že zážitků již bylo dost, ujíždíme zpět do kempu. Večer v Portu pozorujeme v bezpečné vzdálenosti rozbouřené moře a siluety hor, stromů a strážní věže ve zlatavých paprscích západajícího slunce.

25. 6. 2000 (Soutěska Spelunca, kemp u vesnice Lozzi pod Monte Cintem)

Soutěska Spelunca začíná vysoko v horách při soutoku bystřin u vesnice Evisa a končí u mořských břehů Portského zálivu. Pro dnešní den je to náš cíl. Pěší tůra začíná sestupem až na dno kaňonu, po stezce mezi strmými skalními stěnami. Výškový rozdíl, který musíme překonat, činí 619 m. Cesta soutěskou je protnuta [thumb:114:l:t=Spelunca][thumb:116:r:t=Spelunca]malým obloukovým mostem Pont de Zaglia. Na dně soutěsky se vine potok s peřejemi a tůněmi. V křišťálově čisté vodě, která byla vítaným osvěžením, jsem se koupala jen já. Nikomu dalšímu se do ledové vody nechtělo. Zpět se vracíme tou samou cestou, výstup v horkém letním dni je únavný.
V odpoledních hodinách se loučíme s Portem a odjíždíme k dalšímu lákadlu Korsiky, Monte Cintu. Je to nejvyšší vrchol Korsiky s nadmořskou výškou 2706 m.n.m. Průjezd vnitrozemím ostrova v nás vzbuzuje úžas nad krásou hornaté krajiny, porostlé statnými borovicemi s pokroucenými větvemi.Jediné co ruší idylický ráz krajiny jsou vrakoviště a skládky odpadu na strmých svazích hor. U takových skládek pak vítr rozmetá do širokého okolí lehoučký odpad,jako např. papír. Protože jsme zahlédli skupinku polodivokých flekatých prasátek, zastavujeme na rozšířené krajnici u cesty. Vepříci zřejmě přivyklí na pamlsky od turistů, přidali náhle do kroku a směřovali k nám. Byla to výzva k pořízení videonahrávky. Stáhla jsem okénko a objektivem kamery sledovala jejich hemžení kolem vozidla. Se zvednutými rypáčky očekávali přísun pamlsků. Jeden z jedinců to čekání již déle nesnesl a vyskočil náhle do otevřeného okna auta. Jeho čumák se tak dostal proklatě blízko do záběru. S úlekem a za pronikavého řevu jsem kameru strhla na klín. Dodnes na tuto příhodu s usměvem vzpomínáme. A konečně jsme tady. [thumb:121:l:t=Večeře v kempu pod Mt. Cintem]Z horkého pobřeží, kde se teplota pohybovala nad 30 stupni Celsia, jsme přijeli ve 21 hodin do kempu pod Monte Cintem, u vesnice Lozzi – 1040 m. n. m. Teplota vzduchu byla 13 stupňů. Prožíváme malý teplotní šok.

26. 6. 2000 (Monte Cinto)

Ještě větší šok následoval na druhý den, kdy jsme se probudili do chladného rána. V 6 hodin je teplota vzduchu jen 9 stupňů C. Já a manžel jsme měli spacák do -17, ale naši kamarádi neměli takové vybavení a byli prochladlí. Z tohoto kempu jsme si odnesli hezký zážitek. Krátce po rozednění, to jsme ještě spali, nás vzbudil hlasitý zvuk, který se nedá popsat (to se musí slyšet), něco jako „trrrr trrrr trrr“. Vylezli jsme ze stanu a hledíme, co se děje. Kousek od nás čopěl na kopci chlap a řval. Po chvíli si dal k očím dalekohled a sledoval hory. Tohle se několikrát opakovalo. Říkali jsme si, co blbne tak brzy ráno. Když už nás ale takhle krutě probudil, čekali jsme, co se z toho vyvine. Po chvíli jsme slyšeli cinkat zvonečky a začaly se trousit ovce, jedna za druhou. Takto se tedy na Korsice svolávají ovce z hor.
[thumb:72:l:t=Okolí Mt. Cinta][thumb:75:r:t=Okolí Mt. Cinta]Po snídani se chystáme na výstup na Monte Cinto. Z kempu se přesunujeme vozidlem po úzké, srmé, prašné a hrbolaté silničce končící parkovištěm pod chatou Erco. Odtud již musíme po vlastních. Procházíme rozlehlým údolím posetým balvany a pásy křovin, nad kterým se tyčí štíty hor. Přicházíme k další chatě, u které je ukazatel směru na vrchol Monte Cinta s časovým údajem, dle kterého by měl výstup trvat 3 hodiny. [thumb:74:l:t=Okolí Mt. Cinta][thumb:79:r:t=Marta na vrcholu Mt. Cinta]Zdolat nejvyšší vrchol Korsiky není jednoduché. Pohybujeme se po suti a velkých balvanech, které nám ujíždějí pod nohama. Cesta je značena kamennými mužíky (hromádkami z kamení), kteří se dali v suti jen těžce rozpoznat. Jiné turistické značení tady neexistuje. Později jsme zjistili, že se na mužíky nedá spolehnout, protože je staví a obnovují hlavně turisté, kteří to tu určitě znají tak dobře jako my. Před vrcholem jsme došli k vysoké hladké skalní stěně, kterou bylo nutné zdolat lezením. Jelikož horolezeckou techniku neovládám a nemám jistotu v rukou, výstup pro mne a mého manžela (který má pro mou nedůvěru v překonání překážek tohoto charakteru pochopení) končí. I tak jsme si vychutnali nádherný výhled na mohutný horský masiv, na němž v některých místech stále leží sníh. Jakmile naši přátelé pokořili horu Monte Cinto a vrátili se k nám, řekli nám, že na vrchol hory vedla schůdnější cesta. Nevadí, obdrželi jsme od kamarádů alespoň fotografie z vrcholu, ze kterého je možné vidět východní a západní pobřeží ostrova. Po večeři a ledové sprše úléháme s radostí do spacáků. Jsme hodně unavení, vždyť máme za sebou několik pochodů.

27. 6. 2000 (Corte, Saint Florent)

Rozloučili jsme se s provozovatelem kempu pod Monte Cintem. Byl to přátelský chlapík, který pěl chválu na naše české pivo, které mu tam nechávali turisti z Česka. Nějaké mu tedy necháváme na památku a ujíždíme dál hornatým a divokým vnitrozemím směrem na sever. Cestou samozřejmě nemůžeme minout Corte,[thumb:48:l:t= Stará pevnost v Corte] horské sídlo ve vnitrozemí, dříve tajné město Korsiky. Pozoruhodností města Corte je především zdejší středověká pevnost, tyčící se vysoko nad zástavbou. Corte, jež je zeměpisným středem ostrova, leží v kotlině obklopené nejvyššími horami Korsiky, od nepaměti mělo strategický význam. V 18.století bylo krátce hlavním městem Korsiky. [thumb:111:r:t=Přístav v Saint Florent]Ve večerních hodinách přijíždíme do mořského lázeňského a turistického městečka Saint Florent. Opět bohujeme s mravenci,kterých je tu velmi mnoho.

28. 6. 2000 (Saint Florent)

Dnes zůstáváme v St. Florent, procházíme městečko, přístav, přilehlé zátoky a dlouhou pláž s lehátky. Po bouři byla tato pláž znečistěná náplavou řas a blízká přítomnost přístavu čistotě vody rovněž neprospívá. Moc se nám nelíbila, máme raději plážemenší, s minimem lidí, pokud možno liduprázdné.

29. 6. 2000 (Nonza, Cap Corse, Erbalunga, Bastia)

Je před námi poslední den cestování po Korsice. První místo, kde jsme se rozhodli trávit poslení volný čas, je malebné městečko Nonza, [thumb:83:l:t=Nonza][thumb:87:r:t=Černá pláž u Nonzy]postavené na 200 m vysokém útesu, jehož dominantou je starobylá věž. V současné době je uvnitř věže výstava obrazů a fotografií místního malíře. Odtud je také pěkná vyhlídka na černou pláž. Nonza se nám moc líbila, přesně takto jsem si vždy představovala typické korsické město. Bylo trochu zataženo, ale nepršelo. To jsme ocenili na černé pláži, oblázky nebyly rozpálené od slunce.

Najednou na nás začíná doléhat tísnivý pocit. Uvědomujeme si, že tyto příjemné chvíle jsou jedny z posledních, které na Korsice trávíme. Hodina odjezdu se blíží. Užíváme si tedy posledního koupání. Moře je trošku neklidné, řádíme v mírných vlnách a lenošíme na pláži. Na památku si bereme pár černozelených oblázků z černé pláže, abychom si po letech mohli při pohledu na jejich decentí krásu a hladký povrch zavzpomínat na krásné chvíle strávené na tomto ostrově.

Čas je neúprosný. Opouštíme Nonzu a jedeme na severní výběžek ostrova, úzký poloostrov s názvem Cap Corse. Je hornatý, široký 12 – 15 km. Řada vrcholů dosahuje výšky nad 1000 m. Na Cap Corse se zastavujeme v malebné a tiché vesnici Erbalunga.[thumb:54:l:t=Erbalunga][thumb:50:r:t=Erbalunga] Malým přístavem a úzkými uličkami procházíme sami, nikde ani živáčka. Žádní turisté ani tamní obyvatelé. Večer přijíždíme do Bastie, kde přečkáme noc.[thumb:122:r:t=Rybářské sítě]

30. 6. 2000 (Bastia, odplouváme z ostrova)

A je to tady! Intenzivně prožíváme poslední chvíle na tomto nádherném a divokém ostrově, plném barev a vůní. Za chvíli ztratíme pevný kontakt se zemí a nastoupíme na trajekt, který nás odveze blíže k domovu.



2 Responses to “Korsika 2000”

Napište nám: