Karpathos IV – vesnice Olympos

Jak pláž Apela (perla mezi překrásnými plážemi na Karpathosu), tak i vesnice Olympos (někdy se uvádí i název Olymbos) je opěvovaným a doporučovaným lákadlem cestovních kanceláří.

Olympos
Olympos

 

Snad ve všech dostupných informačních materiálech je Olympos popisován jako místo, kde se „zastavil čas“. Se slovy: „To musím vidět“, jsem Luďkovi dávala již několik měsíců před odletem jasně na jevo, že se o tomto tvrzení musím přesvědčit na vlastní oči a nic mne od záměru shlédnout ten klenot Karpathosu neodradí. Ano, reklama je mocná čarodějka.

Výlet do vesnice jsme naplánovali na pondělí. Představovali jsme si totiž, že se vyhneme víkendovému návalu turistů a budeme si tak moci vychutnat poklidně plynoucí čas v úzkých uličkách starobylého městečka s typicky řeckou atmosférou a pořídit fotodokumentaci bez přítomnosti turistů.

Uzavřená cesta na Olympos
Uzavřená cesta na Olympos

 

Vstáváme brzy ráno, protože nás čeká ani ne tak daleká, jako spíše dlouhotrvající cesta z důvodu stavebních prací, které právě probíhají mezi Spoa a Olymposem. Již z příspěvků na „recko.name“:[http://recko.name/] jsme věděli, že je cesta hůře sjízdná, spíše pro dobrodružné povahy. Na úvodní schůzce nám delegátka cestovní kanceláře tyto informace potvrdila a současně sdělila, že průjezd úsekem upravované cesty je možný v 10.30 hodin.

Pracovní činnost při budování cesty
Pracovní činnost při budování cesty

 

Po 17 hodině pak mohou řidiči projíždět bez omezení. Tato informace byla stěžejním bodem pro naplánování výletu.

Konečně nastal ten vytoužený den, kdy ihned po snídani jedeme vstříc svému snu. Délka trasy z Pigadie do Olymposu činí asi 45 km. První část cesty již dobře známe. Vede podél pobřeží, kde se nachází pláže Ahata, Kira Panagia a Apela. Jedeme na sever, směrem k vesnici Spoa, po asfaltovém cestě vedoucí lesem voňavých borovic, pokřivených ve směru větru.

Cesta na Olympos
Cesta na Olympos

 

Míjíme odbočku na Apelu a po chvíli přijíždíme ke křižovatce, která je označena ukazatelem směru na Olympos. Současně zde nechybí časové údaje, kdy je cesta do Olymposu uzavřena, a to v čase od 7.30 do 12.00 hod. a od 12.30 do 17.00 hod. Jsme překvapeni, protože se informace podstatně liší od těch, které nám byly sděleny delegátkou. Co teď? Přece se nevrátíme zpět, když už jsme ujeli tak dlouhou cestu a navíc přemýšlet nad náhradním plánem se nám nechtělo.

Stavební stroje u cesty
Stavební stroje u cesty

 

Navíc jsme se v Olymposu měli setkat s našimi přáteli, se kterými jsme se seznámili na webu recko.name  a kteří plují lodí do přístavního městečka Diafani, odkud je autobus dopraví až do Olymposu. S myšlenkou: „Uvidíme, jak se situace vyvine…“ pokračujeme dál v jízdě, tentokráte již po povrchu nezpevněném asfaltem. Zanedlouho objíždíme ze shora vesničku Spoa, která je (jak jinak) vystavěna ve svahu. I zde, jako všude na ostrově, probíhá výstavba. Míjíme základy budovy (usuzujeme, že se jedná o kostel), kde nerušeně dříme koza.

Projíždíme divokou hornatou a vyprahlou krajinou, pod námi se rozprostírají hluboké kaňony a příkré skaliska spadají do modravého moře. Vysoké skály, poznamenané erozí, se tyčí i nad námi. Občas při jízdě zahlédneme mezi skalnatými výběžky pláž ve tvaru půlměsíce s blankytně modrou vodou, která omývá její břeh. K některým plážím nevedou žádné cesty – panenská to příroda nepoznamenaná cestovním ruchem. V dálce sledujeme výletní loď, která kopíruje pobřeží a pluje stejným směrem, kam směřujeme i my. Určitě jsou na ní naši přátelé, kterým se naskýtá zcela odlišný a vyjímečný pohled na všechny osamělé pláže divokého východního pobřeží cestou do Diafani.

Jedna z pláží pod cestou
Jedna z pláží pod cestou

 

První pohled na Olympos
První pohled na Olympos

Cesta ubíhá celkem dobře, i když je terén kamenitý a velmi prašný. Luděk se oddává akční jízdě, která těší i mne. Se zaťatými zuby se držím rámu čtyřkolky jako klíště a přemýšlím nad tím, že vzhledem k jeho zaujetí při řízení by možná ani nepostřehl mé nedobrovolné opuštění vozidla při ostřejším řezání zatáčky. Je ale zvláštní, že nepotkáváme žádné turisty lačné poznat tu proslulou vesnici Olympos, kde od nepaměti „vládnou“ ženy. Jedeme sami a to nás začíná zneklidňovat. Ostré sluneční paprsky nás provází po celou dobu. Za občasného kvílení čtyřkolky, jejíž kola sem tam prokluzují na kamenech, zemině a písku, pokračujeme po hůře sjízdné cestě klikatící se jako had dál na sever ostrova. Náhle se v dálce před námi objeví oblaka prachu, ve kterých rozeznáváme obrysy těžké techniky. S hrůzou zjišťujeme, že na otevření cesty budeme čekat pouze my. Pochybujeme, že pracovníci budou ochotni kvůli jediné dvojici turistů a v době, kdy je cesta uzavřena, přerušit práci. Mlčky a trpělivě jsme se rozhodli čekat na případný pokyn k jízdě v blízkosti dvou mužů v džípu, kteří plnili funkci dozoru. Před žhavým dopoledním sluncem nebylo úniku, všude kolem nás se rozprostíraly rozpálené a teplem sálající hory. Neměli jsme možnost se uchýlit do stínu stromů. Vítr uváděl drobné částečky prachu uvolněné při úpravě komunikace prudce do pohybu a bičoval naši pokožku. Přivírám oči, aby alespoň ty byly trochu chráněny. Asi po 20 minutách čekání dostáváme pokyn k průjezdu.

Nemůžeme uvěřit. Neleníme a vyrážíme, aby si to náhodou ještě nerozmysleli. Objíždíme obrovské kolosy a mávnutím zdravíme jejich obsluhu na vyjádření vděčnosti a díků. O pár kilometrů dál míjíme snědě opálené stavebníky, kteří budují základy mostu a náspu ve strmém svahu. „Brrr, to je ale výška“… pocítila jsem nepříjemné mrazení. Je možné, že po hodině a půl se jízda může zdát pro někoho stereotypní až únavná. My jsme ji ale měli zpestřenou nečekaným setkáním, kdy nám cestu zkřížila malá skupinka koz.

Kaple nad Olymposem
Kaple nad Olymposem

Tůrování čtyřkolky a nadskakování při každé nerovnosti nebere konce. Jedna zatáčka střídá druhou. Náhle se nám, bez jakýchkoliv náznaků, naskytl neuvěřitelný pohled, že se až tajil dech. Zastavili jsme a tu nádheru si v úžasu vychutnávali. Jakoby v sevření dvou hor porostlých vegetací, se choulil bělostný Olympos a nad ním v kontrastu tmavě modrá obloha. Nedalo nám to, abychom si do alba tento okamžik nezaznamenali hlavně pro naše blízké, protože v naší paměti tento úžasný obraz nikdy nezmizí.

Po krátkém sjezdu z kopce přijíždíme ke kapli, která nás z architektonického hlediska zaujala na první pohled. Kaplička je otevřena. Neodolali jsme a vstoupili dovnitř prohlédnout si její interiér. Výzdoba je jednoduchá, snad nejvíce maleb se nachází nad námi, v prostoru kopule. Od kaple je krásný panoramatický výhled na Olympos, vesnici s historií starší více než 1 200 let.

Odsud vypadá jako malovaný obrázek. Různobarevné domky, na kterých dominuje především bílá barva a modré okenice, jsou přilepeny jeden těsně vedle druhého na strmém svahu. Díky své poloze mezi šedočernými masivy Ag. Ilias (718 m.) a Koryfi (588 m.) byla odříznuta od zbytku ostrova až do roku 1979, kdy se začala budovat silnice.

Vázání šátku
Vázání šátku

 Olympos byl ve středověku prakticky nedobytný, býval významným sídlem, a také zásobovacím centrem celého ostrova. Okolní náhorní plošina je velmi úrodná. Její obyvatelé žijí po staletí svým vlastním, svérázným způsobem. Dodržují staré zvyky a obyčeje. Ženy nosí typický oděv s květovanou a bohatě vyšívanou zástěrou a pestrobarevný šátek. A právě šátek, jak jsem zanedolouho zjistila, je ve zdejším větrném prostředí příjemný a nepostradatelný prostředek pokrývky hlavy. Od kaple jsme sjeli na parkoviště, kde jsme opět pořídili další snímky vesnice. Odtud již pokračujeme pěšky do jejího centra. Hned na okraji městečka nás zaujal krámek s pestrou nabídkou zboží. Jeho majitelé jsou si bezpochyby vědomi, jak vynikající má polohu pro nalákání a odchyt turistů právě vstupujících do Olymposu.

 Koneckonců ani my jsme jeho prvotnímu kouzlu a šarmu místních obyvatel neodolali. Žena v krásném dobovém oděvu se mi ihned začala věnovat. Aniž bych se stihla porozhlédnout, jaké produkty je možno zakoupit, vede mě za ruku a usazuje na kamenném schodku u vchodu do domku, ve kterém sedí muž s tradičním hudebním nástrojem – tsambounou. Při zvuku tónů připomínající naše české dudy, mi žena omotává hlavu bílým šátkem, na jehož okrajích jsou stříbrné perličky a lem je ozdoben květy s červenými okvětními lístky. Vynikající obchodní tah.

Obchodnice neztrácí čas ani při čekání na zákazníka
Obchodnice neztrácí čas ani při čekání na zákazníka

 

Po dokončení celého procesu instalace tohoto kusu látky na mé hlavě mi žena dala pokyn, abych shlédla výsledek jejího snažení v malém zrcátku. Luděk na památku pořizuje pár snímků mého nového vzezření s přátelskou obchodnicí po mém boku. Její mistrné počínání, slova vyřčená z jejích úst: „Very nice“ (velmi pěkné) a celková atmosféra (zvuk tsambouny, pestrobarevné látky, krásné výšivky, skleničky s medem, pohled na starobylé domky a hlavně obletování zákazníka) vykonaly své. Souhlasím s první vyřčenou částkou a šátek si kupuji. Nesmlouvám. S úsměvěm ženě předávám požadovanou sumu a s díky odcházíme.

Navlékání perliček
Navlékání perliček

Pokračujeme dál vzhůru hlavní úzkou uličkou. Blížíme se k dalšímu obchůdku, před kterým sedí Řekyně v tradičním oblečení a věnuje se háčkování.

V okamžiku, kdy nás spatřila, vstává a s úsměvem nás vítá. Při pohledu na mou hlavu ozdobenou šátkem opět zazněla ta známá slova: „Very nice“. Začala se vyptávat, jaké jsme národnosti, kde jsme šátek zakoupili a za kolik. Po zodpovězení všech dotazů se náhle její projev změnil. Začala hořekovat nad konkurencí, kterou konkrétně představuje nám již dobře známá žena v blízském sousedství, u které jsme šátek zakoupili.

Příprava peliček pro zdobení šátků
Příprava peliček pro zdobení šátků

Po sdělení, že zneužívá výhodného místa ke svému nekalému obchodování, turistům účtuje vysoké ceny a kazí tak obchody ostatním místním, jsem zůstala překvapeně stát s mírně vykuleným výrazem. Pohlédla jsem na manžela a i v jeho tváři vidím rozpaky. Monolog temperamentní dámy nakonec končí slovy, že speciálně pro Čechy nabízí své výrobky za velmi výhodné ceny a seznamuje nás s nabízeným sortimentem: vyšívanými pytlíčky s vonnými bylinami a čaji, mýdly, oříšky v medu, krajkami, ubrusy, koberci… šátky… S Luďkem jsme prohodili pár slov, že jakmile tento zážitek patřičně zajíme a zapijeme, vrátíme se zpět a koupíme dárky pro naši rodinu jako pozornost z cest. Jak jsme si usmysleli, tak se i stalo.

Háčkování lemu na šátky
Háčkování lemu na šátky
Větrné mlýny
Větrné mlýny

K obědu jsme se nechali zlákat posezením na střeše čtvercového domku na náměstí „Platy“, odkud jsme měli krásný výhled na kostel „Dormition of the Virgin“, hornatou krajinu a moře, jehož hladina se nacházela více než 150 metrů po námi. Po obědě se touláme spletí uliček a schodů, mezi pěkně upravenými domky, ale i ruinami. Přicházíme k větrných mlýnům, zchátralým a zpustlým, vystavěným ve svahu hory ve tvaru koňské podkovy.

Jen jeden z nich je v provozu, ve kterém je dnes umístěná restaurace nabízející karpathské pokrmy a chléb pečený v tradiční peci. Snažím se vyfotografovat část mlýnu s pohybujícími se lopatkami potaženými plachtami, ale nedaří se mi zaostřit. Najednou se lopatky zastavují a já, překvapená, pořizuji pár snímků.

Čerstvý chleba z pece
Čerstvý chleba z pece

Mávnutím ruky děkuji majiteli za jeho ochotu. Nečekané situace využívá i další turista, který ihned po mém odchodu zaujímá stejnou pozici k fotografování. V minulosti zde bylo vybudováno 75 mlýnů. V informačních materiálech jsme se dověděli, že 4 jsou dodnes v provozu. Tyto mlýny s tmavými horami v pozadí jsou inspirací pro fotografy a malíře. Na obrázcích, které si můžete zakoupit na památku, je větrný mlýn symbolem a hlavní dominantou Olymposu. Škoda jen, že se Řekové nevěnují jejich rekonstrukci a nechají je dále chátrat. Kdyby alespoň část z nich byla opravena, Olympos by ještě více získal na atraktivitě.  

Oslíci odvážející stavební suť
Oslíci odvážející stavební suť

Plni dojmů se vracíme zpět k parkovišti. Cestou se konečně potkáváme s našimi přáteli a s dalšími českými turisty, kteří společně s nimi přijeli shlédnout Olympos, chloubu Karpathosu. Usmíváme se, protože téměř celá část dámského osazenstva má na hlavě šátek, což nás ujišťuje o obchodním duchu místních obyvatel. S uspokojenými chuťovými pohárky, plným žaludkem, nadšeni krásou řecké starobylé vesnice, obohaceni o nevšední zážitek obchodního umu místních obyvatel a s myšlenkou, že si „nekalá konkurentka“ svou odměnu plně zasloužila, se loučíme s tímto čarovným místem.

Tak dnes vypadá novodobý Olympos, jehož po staletí uzavřená komunita se dokázala pružně přizpůsobit vlivu turistického ruchu. Mimochodem, věta: „Special prices for Czech“ (speciální ceny pro Čechy) nám v uších zní dodnes.

Jedna odpověď na “Karpathos IV – vesnice Olympos”

  1. Ostrov jsem navštívila loni,ale velice ráda jsem si přečetla poutavé povídání.Olympos a sever ostrova mě neskutečně nadchl.Krásně a živě popsaný Olympos se četl jak pohádka.Dík Robobrouk

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *