Karpathos I – ostrov a středisko Amopi

Po skvělé dovolené na řeckém ostrově „Lefkada“:[http://www.rektorikl.cz/?p=13] v roce 2005 jsme hned po návratu začali plánovat dovolenou na příští rok. Následovaly opět dlouhé večery u počítače a horlivé prohledávání internetu. Nakonec po prostudování diskuze a uživatelských cestopisů na „recko.name“:[http://recko.name/] padlo rozhodnutí, že vyrazíme na ostrov Karpathos. S nervozitou očekáváme vydání katalogů cestovek pro rok 2006. Nakonec se rozhodujeme využít nabídky cestovní kanceláře Fischer a na first moment si opožděně pod stromeček nadělujeme pobyt na ostrově Karpathos v hotelu Amopi Bay ve středisku Amopi.

Ostrov Karpathos 

Spolu s malým ostrůvkem Kassos je Karpathos nejjižnějším ostrovem Dodekanéz. Leží mezi známými ostrovy Rhodos a Kréta a je druhým nevětším v souostroví Dodekanéz. Plocha Karpathosu je asi 301 km2, délka ostrova je 49 km, největší šířka 11 km. V nejužším místě, asi uprostřed ostrova, šířka činí 3,3 km. Ostrov je velmi hornatý, nejvyšší vrchol Kali Limni dosahuje výšky 1215 m, Profitis Ilias v blízkosti Kali Limni měří 1168 m, Lastos 975 m a Profitis Ilias nedaleko vesnice Olympos v severní části ostrova má výšku 718 m (poznámka: nejedná se o chybu, skutečně jsou zde dva vrcholy se stejným jménem). V severní části ostrova, oddělené asi 200 m širokým kanálem, se nachází ostrůvek Saria dlouhý 8 km s plochou asi 19 km2. Karpathos má kolem 6 500 trvalých obyvatel, v plné turistické sezóně se počet obyvatel až ztrojnásobuje.

Turistická sezóna začíná na Karpathosu již v dubnu, kdy začíná kvést velké množství rostlin a ostrov je sytě zelený bujnou vegetací. V tomto období dosahují teploty kolem 20 °C, kdy ostrov vyhledávají především milovníci trekingu a cyklisté. V červenci a srpnu vystupují teploty nad 30 °C. Koupat se lze od poloviny dubna do začátku listopadu.

Počátečním šokem pro nás byl téměř neustále vanoucí, místy až silný, severozápadní vítr, který zmírňoval vysoké teploty během letních měsíců. Občas ale jízdu na motorce nebo čtyřkolce znepříjemňoval nepředvítatelnými poryvy, které způsobovaly nenadálé kličkování po cestě.

Amopi 

K našemu pobytu na ostrově jsme si vybrali menší a klidné středisko Amopi.

/—html
Amopi a okolní pobřeží
\—

Po prostudování nabídek ubytování jsme se rozhodli pro sice trochu dražší hotel Amopi Bay, ale během našeho pobytu jsme rozhodně tohoto rozhodnutí nelitovali.

/—html
Loď v přístavu Amopi
\—

Amopi je malé turistické středisko sestávající téměř výhradně z hotýlků, studií a různých penzionů. Nachází se na jihovýchodě ostrova téměř uprostřed mezi letištěm na jižním konci ostrova a hlavním městem ostrova Pigadií (také se uvádí pod názvem Karpathos). Vzdálenost mezi Pigadií a Amopi je 7 kilometrů. V Amopi naleznete nádherné pláže, několik taveren, obchůdky a malý kostelík na útesu nad mořem (fotografie rybářských člunů z hlavičky našich stránek pochází z přístaviště v Amopi).

Naším prvním velkým zážitkem na Karpathosu bylo již samotné přistání na místním letišti, kdy letadlo přelétá nad Pokračovat ve čtení „Karpathos I – ostrov a středisko Amopi“

Plněné žampiony v rajčatové omáčce

Jednou jsme na trhu koupili krásně velké žampiony. Již cestou do našeho oblíbeného supermarketu ve mně uzrála myšlenka, že bych mohl využít jejich velkých kloboučků, a tentokrát je připravit jinak než obvykle. Rozhodl jsem se je naplnit mletým masem a upéct v rajčatové omáčce.

Suroviny: 6 až 8 žampionů s velkými kloboučky (lze použít i tzv. steakové – Portobello, které mají světle hnědou barvu), asi 1/2 kg kvalitního mletého masa, pepř, sůl, čerstvé nebo sušené bylinky (rozmarýn, tymián, petrželka, bazalka,…), česnek, 2 cibule, konzerva krájených rajčat.

Postup: očistíme žampiony a oddělíme dřeně od kloboučků. Dřeně nakrájíme na drobné kostky a přidáme k masu spolu s jemně nakrájenou cibulkou, česnekem a bylinkami. Opepříme, osolíme a dobře promícháme. Pokud je maso hodně suché a drobí se, lze přidat pár kapek oleje nebo malé vajíčko. 

/—html
Plněné žampiony
\—

Většinou to však není nutné. Kloboučky žampionů naplníme masovou směsí. Do pekáče vyklopíme konzervu rajčat, přidáme trochu bazalky, nadrobno nakrájenou cibulku a trochu nasekaného česneku, promícháme. Do rajčatové omáčky vložíme naplněné žampiony (masem nahoru). Ze zbylého masa vytvoříme větší kuličky a můžeme přidat k žampionům. Pečeme v rozehřáté troubě asi 1/2 až 3/4 hodiny, občas přelijeme maso rajčatovou šťávou. Pokud šťáva příliš zhoustne, podlejte trochou teplé vody nebo suchým bílým vínem.

Podáváme s vařenými brambory, rýží nebo pečivem. Zapíjet můžeme třeba dobrým červeným vínem.

Obměna: Do mletého masa můžeme přidat na kousky pokrájená sušená rajčata, tvrdý sýr nebo před dokončením maso poklást nakrájenou mozzarelou a nechat trochu zapéct.

 

Lefkada IV – vnitrozemí

Lefkada – to nejsou jen pláže a moře, ale i hory. Střed Lefkady je poměrně hornatý a její vrcholy skýtají nádherné výhledy na řeckou pevninu i širé moře na západě. Navíc jsme v horách zažili dokonalý pocit samoty a nádherné ticho, které jen občas přerušoval křik ptáků a cinkot zvonců pasoucích se koz a ovcí.

Na první výlet do vnitrozemí jsme vyrazili jedno odpoledne do vesničky Karia. Z Agios Nikitas jsme se vydali po silnici severně směrem k pláži Pefkoulia. Nad ní je křižovatka, na které jsme odbočili doprava a stoupali asi 5 km na k vesnici Asprogerakata.

Odbočujeme vpravo a po asi 600 metrech vlevo směrem na vesnici Karia. Po třech kilometrech neustálého stoupání přijíždíme do vesničky Karia. Zdejší obyvatelky se věnují tkaní koberců, které se staly žádaným turistickým suvenýrem.

/—html
Jeden z domů v Karii
\—

Zaparkovali jsme na začátku vesnice v nově vybudovaném podzemním (!) parkovišti a vydali se na prohlídku. Za zmínku stojí velmi pěkné obchůdky v centru, které nabízí místní tkané koberce všech velikostí s někdy až kuriózními motivy, pekárna s nabídkou řeckých dobrot a několik taveren.

/—html
Obchůdek s ručně tkanými koberci
\—

Unaveni jsme se na zpáteční cestě rozhodli navštívit velkou tavernu v „centru“, která má stoly v příjemném stínu několika stromů. Objednáváme frapé, lenošíme a pořizujeme několik fotografií. Po dopití příjemně vychlazeného frapé se vydáváme na zpáteční cestu. Při zastávce, asi 2 kilometry od Karie, když jsme chtěli pořídit další snímky, zjišťujeme, že jsme v taverně zapomněli náš malý fotoaparát HP.

/—html
Prodej ručně tkaných koberců
\—

Při návratu zpět jsme si v taverně ověřili v praxi slova delegáta CK a informace z průvodců, že se na Lefkadě nekrade, a že jsou Řekové velmi dobrosrdeční. Nejen že byl fotoaparát v pořádku předán majiteli taverny, ale jeho vrácení zpět doprovázel srdečný rozhovor s dotazy odkud jsme a jak se nám na Lefkadě líbí.

/—html
Taverna v Karii
\—

 Naštěstí jsem s majitelem byl na stejné úrovni znalostí angličtiny, tak jsme si i rozuměli. Po zjištění, že jsme z České republiky se rozhovor okamžitě stočil na fotbal a jmenování několika našich fotbalových hvězd a pozvání na prcka Ouza, kterého nešlo odmítnout. Po srdečném rozloučení jsme vyrazili zpět do Agios Nikitas.

/—html
Stařenka před obchůdkem v Karii
\—

Na zpáteční cestě jsme stihli nad pláží Pefkoulia vyfotit snad jediný západ slunce, který jsme na Lefkadě zaznamenali. Obvykle „Oskar“ náhle zmizel v moři bez fotogenických červených odstínů mraků.

Cílem další expedice do vnitrozemí se stala vesnička Englouvi. Tentokrát vyrážíme dopoledne z Agios Nikitas směrem na Kalamitsi. Asi po 5 kilometrech odbočujeme na vesnici Drimonas. Nad ní se vydáváme doprava a po několika metrech směřujeme doleva na vedlejší cestu, kterou jsme našli na mapě jako zkratku na silnici vedoucí do Englouvi.

/—html
Vraky náklaďáků
\—

Cesta je nezpevněná, nicméně docela dobře sjízdná i na našem skůtru. Při jízdě se nám nabízejí pěkné výhledy na město Lefkas a pláže kolem něj. Míjíme několik zátiší s vraky starých náklaďáků a myslíme si, že se Řekové nepářou s likvidací odpadu a něco padne i na hlavu bruselských úředníků. Při dojetí na asfaltovou cestu se vydáváme doprava a stoupáme dále do kopce. Po pravé straně na vrcholu Mega Oros vidíme velkou radarovou stanici, ke které není povolen přístup (vojenská oblast). Proto pokračujeme dále, až se zastavujeme před vjezdem do kasáren. Nadávám na mapu a vracíme se zpět (až později jsme zjistili, že zbytečně). Obracíme se a míjíme výjezd ze zkratky a po necelých 3 kilometrech vjíždíme do Karie, tentokrát jí jen projíždíme, a po asi 5 kilometrech vjíždíme do vesnice Englouvi. Po krátkém bloudění vesnicí nalézáme cestu na náhorní plošinu Agios Donatos a po chvíli na ní zastavujeme ke krátkému odpočinku.

/—html
Studně na Agios Donatos
\—

Místní obyvatelé se zde scházejí každý rok k oslavě sklizně čočky, kterou zde vaří, tancují a slaví úrodu. Na Agios Donatos jsou studně, které poskytují studenou vodu k osvěžení a několik zbytků původních pasteveckých útulků. Vidíme také kapličku Profitis Ilias, která byla také naším původním cílem, ale nějak jsme na ni nenašli cestu. Protože z Agios Donatos pokračuje dále pěkná asfaltová cesta, rozhodli jsme se pro další jízdu po ní.

/—html
Pohled směrem k Agios Donatos
\—

Cestou se nabízejí pěkné výhledy na Agios Donatos a na několik obdělávaných políček. Pokračujeme dál, až dorazíme před bránu vysílače na vrchol Mnimati (1 157 m. n. m.). Chvíli se kocháme výhledem a vracíme se zpět pod vrchol na křížovatku, na kterou se napojuje nezpevněná cesta. Po krátkém prostudování mapy zjišťujeme, že by nás měla dovést do Agios Ilias, a odtud přes Sivros do Vasiliki.

/—html
Na vrcholu Mnimati
\—

/—html
Cesta do Agios Paraskevi
\—

/—html
Cestou k Agios Paraskevi
\—

Rozhodujeme se, že po ní vyrazíme, a ve Vasiliki si dáme pozdní oběd. Zpočátku je to klasická šotolinová cesta, po několika stovkách metrů se ale mění v nezpevněnou, brázděnou erozními rýhami. Pro náš skůtr se stává čím dál tím více méně sjízdnou. Je mi ho celkem líto, protože tlumiče jdou častěji „na doraz“, ale pomalu pokračujeme dále.

/—html
Agios Paraskevi
\—

/—html
Kozí stádo nad Agios Paraskevi
\—

Pokud nemáte zkušenosti s motorkou v terénu, nedoporučujeme Vám tuto cestu absolvovat. Míjíme stádo koz, které svým zvoněním upozorňují na svou polohu vysoko ve skálách. Nakonec přijíždíme k Agios Paraskevi, což je kostelík a napajedlo pro kozy a ovce. Odtud sjíždíme ještě asi 1,5 kilometru do vesnice Agios Ilias, kde najíždíme opět na asfaltovou cestu (sláva!). Serpentinami sjíždíme přes městečko Sivros do Vasiliki. Na pláži ve Vasiliki si v taverně dopřáváme pozdní oběd (smaženou chobotnici a musaku) a plánujeme návrat po známé cestě zpět do Agios Nikitas.

Předposlední den našeho pobytu na Lefkadě vyrážíme do hlavního města ostrova – do Lefkosu.

/—html
Ulička v Lefkosu
\—

Z Agios Nikitas vyjíždíme severně po již známé cestě směrem na Lefkos. Asi 3 kilometry před hlavním městě odbočujeme do vesnice Frini a pokračujeme dále podél pláže Gira. Parkujeme u zrekonstruovaných větrných mlýnů a vyrážíme na krátkou procházku po pláži. Za chvíli pokračujeme v cestě podél pláže k pevnosti Ag. Mavra a po zvedacím mostě se vracíme zpět na Lefkadu a parkujeme v přístavu. Vyrážíme na prohlídku hlaního města Lefkady. Kocháme se úzkými uličkami a pestrobarevnými fasádami domů. Na hlavní ulici navštěvujeme několik obchůdků a vracíme se zpět do přístavu.

/—html
Obchůdek s rybami
\—

Po cestě jsme se zastavili u jednoho z obchůdků z rybami, kdy dobrosrdečný Řek okamžitě využívá situace a podává Andrei hlavu mečouna, aby se s ní mohla vyfotografovat.

/—html
Lefkos
\—

Po návratu ke skůtru se rozhodujeme, že podnikneme další pokus navštívit Profitis Ilias. Z Lefkosu vyjíždíme směrem na Nidri a po asi 2,5 kilometru odbočujeme doprava směrem na Spanohori. Cestou míjíme několik míst s nádherným výhledem na Lefkos a pláž Gira.

/—html
Profitis Ilias - kaple
\—

Pokračujeme dál až k vesnici Asprogerakata, kde odbočujeme doleva směrem ke Karii. Těsně před Karií odbočujeme doprava na nám již známou cestu kolem vrcholu Mega Oros s radarem.

/—html
Pohled z Profitis Ilias směrem k Nidri
\—

Dojíždíme k vojenské základně, těsně před ní odbočujeme doleva na šotolinovou cestu, které jsme si při předchozí cestě nevšimli, a pokračujeme kolem lomu dále. Náhle se šotolinová cesta proměňuje opět v asfaltovou a stoupáme serpentinami na vrchol k Profitis Ilias.

/—html
Cesta k Profitis Ilias
\—

Prohlížíme si skromné vybavení kapličky a kocháme se výhledem na oblast kolem Nidri a řeckou pevninu. Zpět se vracíme stejnou cestou, jen odbočujeme na naši již známou zkratku do Drimonas, odkud se vydáváme zpět do Agios Nikitas.

 

Další fotografie z Lefkady naleznete také „v naší fotogalerii“:[http://www.rektorikl.cz/cpg/thumbnails.php?album=1]. 

Související články:

„Lefkada I – Agios Nikitas“:[http://www.rektorikl.cz/?p=13]

„Lefkada II – pláže západního pobřeží“:[http://www.rektorikl.cz/?p=17]

„Lefkada III – Vasiliki a Sivota“:[http://www.rektorikl.cz/?p=19]

SARDINIE 2001 – smaragd Středomoří

/—html
Logo Sardegna
\—

Název Sardinie (italsky Sardegna) je římského původu a odvozuje se od  mytologického hrdiny Sarda. Tento ostrov je součástí Itálie a tvoří ji čtyři provincie: Cagliari, Nuoro, Oristano a Sassari. Hlavním městem je Cagliari.

GEOGRAFIE
 

/—html
Bandiera
\—

Sardinie je od italské pevniny v nejbližším místě vzdálená asi 120 km. Svou rozlohou 24 089 km2 je druhým největším ostrovem ve Středozemním moři. Je převážně hornatá, pohoří a kopce tvoří celkem 80 % ostrova. Nejvyšším pohořím je horský masiv Gennargentu, který se nachází v centrální části ostrova s nejvyšším vrcholem Punta La Marmora dosahující výšky 1 834 m. V jeho okolí je několik dalších hor dosahujících výšek nad 1 500 m.

/—html
Mapa Sardinie
\—

Jedinou větší rovinatou oblastí je nížina Campidano, která je dlouhá asi 100 km a táhne se v šířce 20 km od Cagliari severním směrem až po Oristano. Kromě této nížiny zde najdeme ještě několik menších nížinatých oblastí nacházejících se většinou u pobřeží.
Pobřeží o délce 1 840 km na mnoha úsecích tvoří fascinující strmé útesy, pod kterými divoký příboj prohlubuje jeskyně přístupné pouze z mořské hradiny. Ideální koupání a potápění nabízí zdejší úžasné smaragdové moře. Pláže omývané průzračnou vodou jsou místy obklopeny rozmanitými pobřežními skalisky či balvany. Říká se, že na pobřeží Sardinie najdete kus Francouzské riviéry, Karibiku, Seychelských ostrovů i Tichomoří.
 

KLIMA
 

Na Sardinii vládne příjemné středomořské klima. Téměř neustále vane na ostrově vír, nejčastěji silný chladný a suchý mistral, proudídící ze severozápadu. V létě foukají převážně dva teplé větry, vlhký západní libeccio a z jihu suchý scirocco. Dešťové srážky jsou nejvyšší v listopadu a v prosinci, zatímco v červenci a v srpnu téměř chybějí. V průběhu roku prší velmi nepravidelně a mnohem méně než v Itálii. Průměrná roční teplota se na ostrově pohybuje kolem 18 st. C. V letních měsících se teploty průdce zvedají, v některých místech ve vnitrozemí bývá přes 40 st. C, na pobřeží stoupají teploty ke 30 st. C. Zimní průměrná teplota činí 10 st. C. Vrcholky Gennargentu občas pokryje sníh. Teplota moře v srpnu a září je asi 25 st. C.
Pokračovat ve čtení „SARDINIE 2001 – smaragd Středomoří“